13.11.2016 admin 1Comment
Ranní snídaně mě opět nezklamala a sytě najedený si ráno balím věci do krosny. Provádím check-out a jak jsem si včera všiml, tak před "hotelem" čekají opět TukTukáři. Vycházím ven a jeden z nich nadšeně na mě volá - můj řidič ze včerejška křičí, ať si vyberu opět jeho! Přijdu si trochu jako na tržnici, ale docela se mi to hodí, protože mi pomohl s rozhodnutím "co se zavazadly". Domlouváme se, aby chvilku počkal a plácneme si na poloviční cenu za půldenní trip (500 indických rupií). Důvěra mezi námi od včerejška vzrostla, a proto mu natolik věřím, že si s sebou beru velkou krosnu a on slibuje, že se jí nic nestane, nikdo ji neukradne a pohlídá ji. Věřím mu a tak se vyrážíme podívat na místa, která jsme včera nestihli.

Red Fort a cesta na trh

Bohužel kalendář ukazuje pondělí a hned mi řidič upozorňuje, že Red Fort (obrovská červená pevnost) je uzavřena. Svou angličtinu za noc nezlepšil a na mou otázku "Proč zrovna je zavřeno v pondělí?" mi odpovídá: "Túúú menýý bíldíng closed, free freee." Sveze mi alespoň k pevnosti a já si ji prohlížím zdálky, rychle fotím. Řidič mi pohlídá krosnu a jak nastupuju do TukTuku, tak se na nás sbíhá skupinka Indů. Přijdou mi hodně agresivní. Nejsem si moc jistý proč, ale po chvilce si přisedává ke mně na zadní sedadla jeden z nich. mladý Ind jménem "Sušil". Jsem překvapený jeho angličtinou, protože mluví plynule. Rychle mi vysvětluje situaci, že Spicy Market (Největší trh s kořením v Delhí) je velmi nepřehledný a hlavně, že mně musí řidič pohlídat zavazadlo a on mě mezitím provede trhem. Ani nezkouším nic namítat a tak pokračujeme v cestě. Ta je krušná - ulice mají 3 pruhy v obou směrech, ale na silnicích se mísí tažné krávy, rikšové, auta, motorky, mezitím pár indů tlačí ruční vozíky a navíc probíhá SHIVA festival, který ucpává celou silnici a pomalu pokračuje. Indové hrajou na bubny a různé jiné nástroje. Všichni jsou nádherně oblečení. Na konci průvodu nese sochu SHIVA fanatická Indka. me3

Spicy Market

Jakmile se dostáváme na konec silnici, řidič zastavuje a vyhání mě za průvodcem, který se k nám připojil. Ten mi v první řadě opět upozorňuje, abych si dal batoh před sebe z důvodu krádeží. Provedení trvá jen několik desítek minut. Žasnu, jak se Ind vyzná v tajných úzkých uličkách a ukazuje mi přesně to, o co jsem žádal. gopr046214-53-35 Všude kolem je tolik lidí, že se cítím jako na koncertě - hlava na hlavě a každý si mě velice pozorně prohlíží. Cítím se opravdu hodně divně, až se trochu obávám, kam mě zatáhne. (Pocit zesiluje i starost o zavazadlo. :D) Následuji ho a ocitáme se uvnitř budovy, kde velkoobchodníci nabízí všemožná koření po kilách - chilli papričky, kari, zázvor, apod.. Jednu dokonce ochutnávám a říkám si: "Tohle je klasická Indie!" Prohlížím si obchody, které mě svým způsobem připomínají ty v asijské v SAPA v Praze - jeden vedle druhého, mnoho produktů. Pak přicházíme do třetího patra budovy a průvodce mi vysvětluje, jak dřív místní žili. Vypráví, že zde mělo (a spousta z nich ještě má) ubytování stovky Indů žijících v malých místnostech poskládaných vedle sebe. Hrozné králíkárny, jako v ZOO. :-/ (Ps: 300 milionů Indů nemá stále přístup k elektřině.) Procházíme opravdu velkou část trhu, ale po chvíli mi přijdou všechny podobné a tak se vracíme zpátky. Po cestě si všímám ještě indických záchodů - představte si pánské ToyToy (ty ve stylu mušle), které jsou uprostřed rušné silnice. Všichni chodí kolem a vy si jdete odskočit. Zkrátka v Old Delhi to podle mě vypadá už desítky let stejně - zastavil se čas. Jsou tu lidé té nejnižší úrovni a s hygienou si nikdo nedělá moc velkou hlavu. (Děti se myjí na ulici dešťovou vodou, apod.) DCIM101GOPROG0300477.

Přejezd do Agra

Přicházíme zpátky k TukTuku, kde řidič opravdu čeká a spokojeně na nás volá: "Hííír, hííííííír!" Nasedáme do "taxi", kontroluji krosnu a vyrážíme na přejezd do Agry. Průvodce se mi zamlouvá a tak se bavíme na spoustu témat, přičemž mi vždy řekne nějakou zajímavost. Ptám se i na jeho angličtinu, kde se ji naučil. Dělá na mě dojem, protože nikdy nechodil do školy a od malička pracuje mezi lidmi. Provádí spoustu turistů místními trhy a jednoduše se naučil jejich angličtinu odposlechem. Mluví skutečně dobře. Taky se dozvídám, že mu je stejně jako mně (24) a oženil se už před 5 lety a svou ženu prostě "má". Jinými slovy mu podle tradičních indických zvyků byla vybrána žena jeho rodinou a on si ji musel vzít - kdyby tak neudělal, tak ho rodina zavrhne. Jeho žena vychovává už druhého kluka a Sušil se díky tomu, že mu žena porodila kluky, stal daleko respektovanějším mužem ve svých kruzích. Vysvětluje mi, že pokud se muži narodí 5 dcer, tak ho společnost zamítá a muž ztrácí veškerý respekt u ostatních. Pokud je tomu naopak, tak získává úctu ostatních. Mezitím přijíždíme k výjezdu z dlouhé silnice od Scipy Marketu a milý průvodce se s námi loučí. Peníze odmítá, protože se pak prý vyrovná s řidičem. gopr049015-01-34 Další stanicí se stává autobusové nádraží, kde můžu chytit spojení do Agra, město slavného Tádž Mahal. Po opuštění rušné ulice a udání kurzu sleduji uprostřed silnice stovky koz v dlouhé řadě na malých ostrůvkách. Nikdy jsem nic podobného neviděl - do prostředka silnice přebíhají mulsimové, zakupují ty nejlepší "kousky" a na místě je obětovávají. Přijde mi to odporné, ale řidič se jen usmívá... Místní tradice. :) Pokračujeme dále směrem jižní část Delhi a po půl hodině přijíždíme do totálně zacpané čtyř-proudé silnice z obou stran. Řidič zastaví u "autobusového nádraží" a ptá se, který autobus jede do Agry. Autobusové nádraží jako toto snad jsem nikdy v životě neviděl - 100 starých vraků na jednom místě, kolem ženy, které vaří kukuřici na uhlí, že je víc černá než tma, místní prodejci všeho možného a naprostý zmatek, ve kterém se všichni dokonale orientují. Řidič se vrací, vyrovnáváme se a přecházím ucpaných 8 pruhů na druhou stranu "dálnice". Vidím z druhé strany autobus - zastávka se nachází v druhém pruhu, kde je malinké betonové nástupiště (asi 30 cm široké a 2 metry dlouhé). Autobus se slíbenou klimatizací neexistuje, naopak nasedám do vraku, který nikdy nemůže ujet 237 km. Prodejce jízdenek mi upozorňuje, že vyrážíme za 5 minut. Jak je ale zvykem, dokud prodejce není spokojený s počtem pasažérů uvnitř, neodjede. Odjezd se opožďuje o hodinu a mezitím dovnitř autobusu nastupuje autobusový "Student Agency" bufet - indové prodávající hodinky, různé pokrmy, vodu, atd. v obrovských kbelíkách za pár rupií. Kupuji lahev vody a konečně odjíždíme. (Ps.: I slona můžete potkat v hlavním městě Delhi jako dopravní prostředek po cestě na "autobusové nádraží".) gopr049315-02-09 Cesta probíhá rychle, řidič to valí jako naprostý šílenec a pravidelně předjíždí osobáky v krajním dálničním pruhu. Zastávku na dálnici označuje žlutý pruh po straně silnice nebo mávající Indové. Nejednou se tedy stane, že autobus zastavuje o 50 metrů dále. :D Několik zastávek proběhne v místě, kde bych opravdu nechtěl bydlet - pustina, louka a pole a dřevěný mini bungalov na přespání. DCIM101GOPROG0320511.

Agra a Tádž Mahal

Po několika hodinách se cítím hrozně rozlámaný a přijíždíme do města Tádž Mahalu. Ještě než vystupuji, tak ukazuji hotel "obsluze v busu" a ta mi řekne, ať počkám. Najednou zničeho nic zastavuje a mě nepřipraveného vyhání ven. Beru zavazadla a ukazuje mi, ať vezmu rikšu. Rychle se domluvíme a usmlouvám směšnou částku 50 rupií za svezení k hotelu, protože se nalézá velmi blízko. Opouštím TukTuk u hotelu. Nový řidič mi najednou podává telefon a chce, abych zavolal jeho bráchovi, který už je vytočený. A tak si beru telefon k uchu. Dozvídám se, že je možnost mě vyzvednou za chvilku na hotelu a před západem slunce naštvívit Tádž Mahal z druhé strany. Přijímám nabídku. Mezitím se skočím rychle ubytovat a taky se seznamuji s majitelem hotelu, který mi vypráví, že bych měl div světa z druhé strany rozhodně vidět. Řidič rychle přijíždí, opouštíme hotel a vyrážíme na vyhlídku. Tádž Mahal působí velkolepě jenom z pohledu druhé strany vedoucí přes řeku. K výhledu přicházím dlouhou cestou skrz vyhlídkový areál, který mi připomíná neudržované zámecké zahrady. Stmívá se velice rychle a cestou potkávám dva holanďany. Společně přicházíme k nejlepšímu místu k pozorování památky. WOW! Velkolepá stavba! Vzájemně se několikrát vyfotíme a vychutnáváme si neuvěřitelný výhled, z kterého dýchá kus historie. Naneštěstí areál musíme za chvilku opustit, protože "Prichází noc!" (Film: Rrrrrrrr- doporučuji :D ) Vracím se zpátky k vozidlu a sděluji své dojmy novému příteli, který mi přiváží za chvilku zpátky k hotelu. V rychlosti a turistickém opojení se domluvíme, aby zítra ráno pro mě přijel, abych si mohl prohlédnout neuvěřitelnou stavbu i zevnitř a odcházím se vyspat. Ještě abych nezapomněl...jak jsem řekl na začátku, tak veškerý blog píšu bez cenzury - když se vás řidič zeptá: "Do you smoke?", a vy odpovíte: "Sometimes...", tak se připravte na to, že vyndá pytel trávy a bude Vám ji chtít prodat, protože si takhle spousta lidí v Indii nelegálně přivydělává a místo drahého alkoholu kouří nelegálně trávu. Tak aby to někoho z vás nešokovalo. :D S poděkováním jsem odmítl a rozloučili jsme se. 20160905_182645

Podnikatel Rahul

Po příchodu na hotel jsem se rychle seznámil s majitelem, Rahulem. Povídali jsme si přes dvě hodiny. Rahul podniká v obuvi - jednoduše si koupil botasky Nike, které okopíroval a nyní jsou prodávány na místních trzích. Pracuje pro něj přes 50 lidí v továrně, především žen, a je natolik úspěšný, že si postavil vlastní hotel 500 metrů od Tádž Mahalu. (Celé město Agra je chudé a nezajímavé oproti Jaipuru. Tak ani dobrá lokalita není výhrou, ale pro něj je to investice.) Následně se diskuse točila kolem žen - jaké jsme měli přítelkyně, jaké máme nyní, chlubili jsme se navzájem. Já mu ukazoval spoustu žen z České republiky a Evropy  a on mi pomalu poslintal telefon. Chtěl se taky pochlubit a tak mi nejdřív ukázal svoje hezké bývalé přítelkyně. Pak si dokonce nechal zaslat fotku od své současné přítelkyně, muslimka (Rahul je také muslim). Fotku mi hned ukázal. Bohužel jsem toho moc neviděl, protože jako muslinka vyznává neukazovat svůj obličej - přišla mu noční černá róba. :D Akorát Rahul vypadal trochu zklamaný, když se o mně dozvěděl, že s žádnou přítelkyní momentálně nechodím. Hned mi poškádlil a nabídl mi ubytování v jeho hotelu zdarma, když příště s přítelkyní přijedu a zajdeme na společnou večeři. Nabídl jsem mu to samé s ubytováním v Praze a stali se z nás přátelé za několik hodin, kdy mi nabídl i cestu druhý den po městě s nim na jeho motorce zdarma. Nevyužil jsem to, aby na mě nemusel zbytečně čekat u památek. ;)

One thought on “5. den – Přesun do Agry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *