23.10.2016 admin 0Comment
Když jsem objednával "hotel", tak jednou z mých priorit bylo, abych se nemusel starat o ranní snídani - mít ji v ceně. (Druhou prioritu jsem volil lokalitu a třetí cenu. Pohodlí neposuzuji z důvodu několikahodinového přespání.) Vstávám kolem 9:30 a stačí mi seběhnout jen pár schodů a přicházím do společné místnosti, kuchyně, kde všichni již snídají. K snídani není nic speciálního a dávám si různé druhy ovoce s bílým jogurtem, přičemž si nalévám lahodný čaj. Zachvilku přichází obsluha, malý sympatický Ind, který "kuchtí" vaječné omelety. Jsem překvapený, že v hotelu za pár korun je k dispozici k teplá snídaně a tak si objednávám jednu "SPICY" (pikantní). Je lahodná a vzápětí žádám o druhou. Snídani ukončuji rozhovorem s příjemnou Belgičankou, paní učitelkou, která bere svou roli v životě jako poslání, a proto se rozhodla odjet do Indie jako dobrovolnice vyučovat Indické děti. Wow. Říkám si, že svět ještě stále není tak zkažený a existuje spousta lidí, kteří více dávají než přijímají. Po chvíli jsem pozván do Bruselu a loučíme se, protože mě čeká výlet po Delhí a nemůžu ztrácet čas. Další den totiž plánuji město Agra a slavný Tádž Mahal. Beru na sebe "vhodné" oblečení (tričko a kraťasy) z důvodu horkého počasí, které je ale stále o dost přijatelnější než to v Dubaji. Zamykám kufr ve skříňce (Doporučuji vyhledávat ubytování s touto možností, protože se poměrně dost krade.) a přicházím na recepci. Po chvilce objednávám trip po Delhi za 1200 indických rupií. Čekám 20 minut ale nikdo nepřijíždí...obsluha nás stále uklidňuje, že přijedou do 10 minut. Prosím! Nikdy tomu nevěřte a navíc doporučuji jít na vlastní pěst (Hlavně chlapům nebo párům z důvodu bezpečnosti, ale i proto, že na 99% nemůžete mít nikdy problém, protože řidiči na vás chtějí vyděla. Tudíž jim nezaplatíte do té doby, než opustíte jejich Rikšu.) Vycházím ven a dávám se do řeči s "TukTukářem", nabízí mi cenu 1000 rupií za dvojnásobek památek a směje se, že se moje nároky nedají stihnout za jeden den. Nakonec mi slibuje, že to zvládneme a přijímám jeho cenu. Hotelový odvoz ruším a vyrážíme na první indické dobrodružství! Před nasednutím rychle kontroluji batoh, který obsahuje oblíbený notes Moleskine, krém na opalování, Ballantines whiskey na kuráž(:D) litr studené vody z recepce, GoPro, externí nabíječku a pár dalších věcí. Vyjíždíme. (Doporučení: před odjezdem se zeptejte řidiče, jestli zná všechny místa, kam chcete jet - na všechny mi kývl a do té doby než bychom je navštívili bych mu nezaplatil! - Seznam obsahuje 8 míst přes celé Delhí! Dvě další místa domlouváme na zítra dopoledne. První místo, na které se dostáváme je Kutub Minar a záhadný nerezavějící sloup. Celá historická památka je posvátným místem muslimů. Nerezavějící sloup byl postaven v 4.-5. století našeho letopočtu a záhadně odolává všem povětrnostním podmínkám, zejména korozi. Vztyčil ho král Čandragupta II. na počet válečných vítězství. Mimochodem je přes 7 metrů vysoká a jeho průměr činí 50 cm. Sloup přitahuje takové tajemno, že si spousta lidí myslí, že je mimozemského původu, a proto je tak slavný - nikdo nechápe, jak nemohl zkorodovat, atd.. Hned vedle se nachází zmíněný Kutub Minar - nejvyšší minaret v Indii, vysoký přes 70 metrů. Patří stejně, jako slou,p do komplexu Kutub, proto se jmenuje, tak jak se jmenuje. (Kutub Minar) Samozřejmě je zapsán na seznam UNESCO a místní vládci ho postavili mezi lety 1193 až 1368 za účasti několika následujících vládců z rudého pískovce. Celý komplex řidič TukTuku nazýval jako muslimskou památku. (Minimálně minaret je muslimským určitě.) ;) A abych nezapomněl, hned na začátku jsem byl svým řidičem varován před vstupem do komplexu Kutub, abych si vzal svůj batoh před sebe na hrudník z důvodu častých krádeží - takové věci prosím neberte na lehkou váhu. ;) DCIM101GOPROGOPR0354. Za hodinu se vracím a vyrážíme do Humajánovo hrobky. Projíždíme kolem několika domů indických vrchních politických představitelů a zanedlouho přijíždíme ke hrobce. Vystupuji a řidič mi opět dává informace o batohu a ceně za vstup do historické památky, která je součástí UNESCO. Vstupuji za 500 rupií, přičemž místní vstup mají za pár desítek. (Kéž by to viděla Evropská unie :D). Procházím se v komplexu, který je obrovský a prohlídka mi zabere víc jak hodinu. Nakonec přicházím k samotné hrobce, která zvenčí vypadá velice monstrózně, a přitom se uvnitř nachází jen malá hrobka, která toho moc neřekne. :D Nicméně na základě tohoto vzoru hrobky byl vystavěn slavný Tadž Mahal, tak beru hrobku se značkou pokorou. Po opuštění komplexu se zastavuji u místního prodejce a kupuji si zmrzlinu za 2 koruny. Neberu jenom jednu, ale i druhou pro mého řidiče, aby se v teplém počasí také zchladil jako já. Přijímá zmrzlinu s nadšením a mě hřeje příjemný pocit! Řidič potkává ještě svého kamaráda, s kterým prohodí několik slov a pokračujeme dál! 14712590_1595136540782379_4547221492398069588_o Můj dar řidičovi udělala zřejmě radost a tak se se mnou dává i přes krkolomnou angličtinu do řeči. Neustále se ho z důvodu zajímavosti ptám a on mi odpovídá. Dozvídám se, že jeho ubytování stojí měsíčně 3000 rupií (Dochází mi, že 1000 rupií za dnešek je pro něj velice hodně a přitom se mi zdá směčné, že platí cca 1000 Kč/měsíc v Delhí za ubytko!), přičemž 400 rupií stojí pronájem TukTuku za měsíc. Dále se dostáváme k jeho rodině a vypráví mi, že jeho manželka zemřela v roce 2001 po 15 letech manželství. Přijde mi to hrozně líto, protože na řidiči je vidět jeho stálý smutek - vypráví mi, jak ji hrozně miloval, ale, že život jde dál a bohužel osud nemůže změnit - hinduista. Jeho slova mi přijdou obohacující, protože každý z nás zažil podobnou událost minimálně s rozchodem s partnerkou/partnerem. Omlouvám se za nakousnuté téma a zanedlouho mi vypráví šťastně o jeho 4 dětech, které miluje a věnuje jim věškerý život (Všechny, i dcery, které jsou většinou zavrhované v Indii.) Jsem nadšený z rozhovoru a nabízím řidiči jedno cigáro, protože jsem si koupil krabičku místních cigaret na vyzkoušení. On mně pro změnu věnuje "Bídí" (tabákový list) a nabízí mi "trávu". :D S vděkem odmítám a cestou projíždíme kolem několika významných památek - Indie Gate (připomíná padlé vojáky v první světové válce), několika Islámských mešit a dostáváme se k Lakšmí Mandir - nádhernému hinduistického chrámu. Vcházím dovnitř, spousta Indů tu medituje a zpívá nahlas indické písně. Chrám je opravdu nádherný a tak si dělám několik působivých fotek a odcházím k nervoznímu řidiči, který parkuje na zakázaném místě. :D DCIM101GOPROG0290450. Přesouváme se k Rádžghátu, památníku, kde byl zpopelněn duchovní vůdce Gandhí. (Mezitím projiždíme mezi několika významnými památky, ale není čas je navštívit, abychom všechno stihli.) Ještě předtím než mě řidič, ale k Rádžghátu vezme, zastavuje u Gandhí muzea, kde najdete snad úplně všechno o této osobě. (Ve zkratce: Gandhí byl duchovní a politický vůdce za nezávislost Indie.). Strávím tam několik desítek minut a poté ho opouštím. Vydáváme se k nedalekému "hrobu" Gandhího. Před vstupem dovnitř mě zaráží kontrola, která mě vyndavá whiskey jménem Ballantines a vodu. :D Tyto nápoje už jsou definitivně pasé! :D Ujdu 100 metrů a zastavuje mě místní, abych si sundal obuv (už tradičně). Odevzdávám mu boty a jdu si prohlídnout památník. Jsem poměrně zklamaný, plane tu oheň a jinak téměř nic. Alespoň se snažím včerpat mýtické místo a vracím se zpátky. Dávám zaměstnanci malé kapesné, asi 20 rupií (několik korun) a pokračuji k východu. DCIM101GOPROGOPR0438. Řidič už na mě opět spokojeně volá a domlouváme se, že pojedeme rovnou na hotel, protože jsem hodně unavený a nejraději bych si šel zdřímnout. Odváží mi a domlouváme se na zítřek. Před výstupem mu dávám smluvených 1000 rupií (asi 300 Kč za celý den) a odcházím utahaně na hotel. Mimochodem mě řidič několikrát za celou cestu vzal do místních obchodů a jednou do restaurace, která měla vynikající hodnocení na TripAdvisoru. Jsem s jeho služby nadmíru spokojený. Po výstupu potkávám opět místního žebráka bez rukou, ale tentokrát už si ho téměř nevšímám. Přicházím dovnitř, získávám informace o Thálí, kde v nejbližší restauraci tento pokrm podávají. Dostávám tip. Hladový odnáším věci do pokoje, zdravím nové spolubydlící na sharovaném pokoji a vycházím. Jdu tak kilometr směrem k New Railway Station v Delhi a poté přicházím k restauraci. Objednávám si Thálí s několika Roti (chlebové placky). Neposkvrněn indickými pokrmy si vytvářím Wrap jako z KFC a místní se ke mně otáčení a smějí se mi. I děti. :D Pak přijde jeden Ind z obsluhy a řekne mi, jak na to. Musím pokrmy namáčet do různých mističek a tak se občerstvuji. :D No každopádně dobrá zkušenost, kterou nakonec ocenili i sami místní. Prý že to zkusí jíst jako já. :D (Nevěřím. :D) Na závěr večeře si dávám jeden z malých desertů (na malinko nakrájená přeslazená růžová buchta do čtverečků.). Je velmi lahodná a kokosová, ale vzápětí vyrážím zpátky na hotel. Kupuji si dvě piva v alkohshopu, který je narván k prasknutí, kde jedno v přepočtu stojí 80 Kč a jdu na hotel. Už si říkám, že půjdu spát, ale najednou se se mnou dává do řeči zvláštní evropan - Rakušan, který vyznává Hinduismus a Shivu. Vypráví mi, jak každý den medituje hodinu a v domácí zemi chodí denně v 5 hodin ráno do lesa si vyčistit paměť. Fascinuje mě to! Všímá si taky mého náhrdelníku z Thajska, který dokáže doslova přeložit, protože je v jazyce, který v základech ovládá "Hindu". Až nyní zjišťuji plnou podstatu významu mého náhrdelníku, protože jsem prozatím věděl pouze o tom, co vyznačuje - ŠTĚSTÍ (Hapiness). Zjistil jsem však, že význam je daleko hlubší, kdy především značí podporu ve stavu štěstí meditace. Jsem nadšený, protože čas od času medituji a snažím meditaci zintenzivňovat. Můj nový přítel mi zároveň vypráví, jak v EU své přesvědčení neprojevuje na veřejnosti, protože by si ostatní o něm mysleli, že je blázen. Smutné. :( Nicméně říká, že jeho úžasná přítelkyně tomu rozumí, a že ji, i ona jeho, nadevše miluje. Nádherné! (Přeji mu v duchu i osobně všechno štěstí, aby jeho vztah dopadl úspěšně!) Taky se dozvídám, že se dlouho hledal jako člověk - jeho mamka hodně cestovala, a on s ní, a proto studoval v USA asi 8 let a následně v Evropě. Hodněkrát utekl z domova a měl dokonce problém dostudovat základní školu. S postupem věku si vše dodělal a chystá se přihlásit i na Vysokou školu. Opět jsem pozván do jeho rodné zemi - Rakouska a na indickou párty (diskotéku) večer. Tu odmítám, protože mám jiné cíle - chci se vyspat na zítřejší přesun do Agra. Srdceryvně se rozloučíme a jdeme vlastní cestou. Zároveň jsem rád, že jsem si mohl popovídat s člověkem, který se zabývá životem stejně do hloubky jako já - medituje, zajímá se o podstatu života a není mu lhostejné jak se lidi k sobě chovají. S tímhle pocitem "osvícenectví" se chystám na kutě a zítřejší výlet. Nemůžu se dočkat! Když už chci spát, tak mě zastavuje ještě německý pár, který mě zve na terasu ke kytaře. Přidávám se...vykouříme několik cigaret a bavíme se na téma mezinárodního přátelství za účasti Turka, Izraelce, Švýcara, Brazilce, Mě a toho německého páru. Diskuse se hodně točí kolem ekonomiky Německa, a jejího úspěchu. Každý obdivuje město Mnichov! Pro mě je zajímavé zjistit pohled ostatních národů na jiné země, ale po hodině jsem tak unavený, že už skutečně musím jít spát. Loučím se, odcházím a usínám jako kotě. Dobrou noc!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *